Aleš "Agi" Bojanovský - Bóda
Nevím, čim to je, ale tak se mně zdá, že ten finiš járu po velkým vegetu je ňáké udéchané. Asi je to tím, že kindoši, pubáli a véšmeni začli zas klapat do bódy. To je jak zlé sen. Začlo to tak, že se při startu devátýho metru rozlítly futra vod všech bód a bylo. Hantýruju vám, že bych teda nechcel dělat šuldu. To je hokna na mrtvicu. Jen co dáte celó bódu přes velké veget do pucu, už zase aby čovek házel majzla, esi mu nekdo nelítá po patrech v pedách, nerozflakuje fenstry a podobný jobovky. Když sem byl šropál, taky jsem klapal do bódy. Nechcu dělat machra, jako že sem tam klapal rád, ale bylo to celkem v lati. To sem klapal do bódy kósek vod našeho baráku pod Monte Bů, kde sem jako šropál déchal. Byl to tehdá eště takové skoro novodurové barák postavené někdy před Rusama, takže fakt fajnovka. Vona to vlastně nebyla jen taková vobyčejná bóda. Byla bóda sportovní. Tlačili tam klíny do štrycle hokejistům. Mě to tak moc neštengrovalo, ale byla špica, že hned za menzó byl hokejplac. To bylo maso. Místo těláku hópanec na ledisko a byla čurina. Čurina fakt byla, protože někěří učiteli vůbec negómali, jak na ty brusláky hópnót. To byly držkopády. Váleli se tam na té bělobě jak po spářce. Dokonce jednó tam sebó liskl i říďa, tak to byl slavné led ... Je taky fakt, že kdo se mu při tem lochčil, tak byl pak v těžkým průseru a to je jasný, že sme se lochčili skoro všici, protože každé den neuvidíš tak špicový rypákový dření.
Vůbec nélepší bylo, když šulda zabimbal velkó chálkovó pauzu. To sme hrnuli do menzy na různý dobroty a po chálce blbnót ven. V menze byl névěčí hit povolovat dekle na solničkách, to byla prča, když si ňáké učitelské chcel vosalcnovat blču ... Jednó sme byli tak rozjetí, že si skočili zafókat čórovaný žvára za pionýrskó klubovnu. To bylo vzrůšo, aby nedolítla ňáká kovaná sódružka, to by byl větší mazec a možná by to smrdělo i ňákým škaredým numerem na vízu. A tak to šlo furt dál. Každé den vyhópnót z betle, valit do bódy a vodpoledne z bódy a tak jsem se pomale prohrabal až do vosmýho klasu. Ve finále bylo nutný hodit těžkó myslivnu, kam pak. Tak sem prubl gympl. Slavné gympl za Oltecem na Koněvce. Všici ševelili, jak je to tam drsný voproti jiném gymplům, že je tam drsné buzér. Nezdálo se nám to a byli jsme v těžké pohodě. Vobčas ňáká ta podělávka proběhla, ale hlavně že byla čurina.. Jediný co se mně eklovalo bylo to, že sem hópl do klasu, kde se žrala matika. Já sem nikdy na ty numera nebyl, ale nakonec se to zmáknót dalo. Měli jsme tam i takovýho namakanýho fyzikářa. Nejen, že gómal fyziku jak nikdo, ale byl tak dobré, že když sme po sobě v klasu šili kóskama vod kříd, tak von jak na potvoru našel i bílý fleky vod té křídy na bílým radiátoru – síla co ? A byl zas průser, už sme mazali k tabuli a napínali lepóchy na ňákó otázku, keró nás vždycky podělal, takže z mlaty nakonec vylezl jako vítěz von a ubohé študák vyfasoval do žákyndy bombu. Jináč pohoda.
Ešče si vzpomínám, jak sme po sobě házeli v klasu mokró hóbó na pucování tabulí. To se akorát ke klasu hnala zástupkyňa šerifa a jak lapla za klikoša u futer a vtrukla do klasu, tak akorát jen zmerkla, jak na ňu valí čerstvě namočená hóba a prásk do ksichtu. Někeří se začali lochčit, protože to fakt byla bomba, někeří nevinní vytuhli jak led, ale sténě bylo zadělaná na průser a v klasu dusno až do velkýho vegetu.
Jinak v bódě bylo dycky dobře, čuriny bylo plno, ale co je jistý, nechcel bych dělat šuldu
.
.
poslední úprava 12.12.2000 / vytvořeno a optimalizováno pro Netscape Communicator 4.75 / 800x600 / CE1250
(c) 1998 - 2000 Bronislav MAREK
Náměty a připomínky můžete zasílat na marekb@hantec.cz
