Libor ŠEVČÍK - Jak sem hodil máslo na bretlách

 To byl zas jednó špicové vélet. Valili sme s hoknó do Rajchu na bretle. Už ze startu jsem gómal, že nésu  žádné Berťa Tombál, a tak jsem měl z teho trocha peřinu. Nakonec jsem se však vyštengroval a vyrazil šalinó na scuka ke kópelce na Kopecu, kde sme nahópli do autobusa. Musím ještě hantýrovat, že jsem měl augle ještě zamachlovaný, páč jsem vyhópl z betle už vo třech hodinách. Šópli jsme bretle s báglama dolů do káry a šofc furt hlásil, abysme mu bretlama nešmajchlovali káru, že na ní má metlu, za kteró lepil sto litrů. Aus byla furt deka jak řemeň, do toho valila regna, a tak jsem gróňal až na čáru. Tam nás véšky nechaly zaležet jak tvargle dobrý dvě hodiny.
 Musím hóknót, že pak jsem měl už peřinu, že z bretlí bude prd, vona fofrem valila regna a sníh furt pali, a to už jsme byli kósek vod tam. No ale navrchu na berglu bylo sněhu  hafo a tak jsem si vošolnul bundířa, micnu, lojfle na bretle a pila na vlek. Vyrazil jsem a jenom sem cétil, že to valí asi navrch. Auglama jsem však nezgóml nic. Deka byla festovní a do teho funělo v takovým stylu, že mě to málem zfóklo důle. Aji když sem měl bundířa, tak žádná teplotechna nefungovala. Valila regna, do teho fučák a tak se néni co divit, že sem navrch přijel skleněné. Negómal sem, keré zešup je tak akorát pro mě, a tak sem se vodpéroval a mazal z nébližšího berglu důle. Hnedka mě byla hicůvka, když sem zgóml, do čeho du. Zhučel sem to ale v ókeju, von ten nedostatek ve stylu sem dohonil stylem “vokoštuj smrtku.” Začlo mě to bavit, a tak sem valil furt navrch, důle, a začal sem bét v pohodě. Pak sem sice nahodil čápa, ale žádná těžká skoba, žádný máslo – jenom lechtačka. Ale byl to varning a já sem si na to měl dat majzla a né si z toho dělat frky.
 Pak kolem mě prohučel ňáké malé šotan jak dělová kula, s auglama vyvalenýma jak hópací hajtra, tak sem to taky trocha  voroštoval a bylo vymalovaný. Regna na čočmenech, levá bretla zajela do sněhu jak kchán a hodil jsem máslo, že sem negómal, která tlókla. Čtyry Ritbergry, dvojité Lutz a trojité Salchov to jistil. Ruplo mně ve vanilce, skoro sem myslel, že se mně vyvalilo jabko aus. A bylo hotovka. Celé zbytek véletu sem na bretle už nevlezl a pajdal sem jak krpál vod Verdunu kolem a čučel, jak vostatní bretlijó. Cesta curyk už byla v cajku, šofc nám póštěl Malinovýho deža a pak eště byl gábl, kterýho bylo takový hafo, že sem to skoro nezfutroval. Jak sme vystópili v Brnisku, tak šofc eště hókl do placu, aby sme mu zas nefilcovali bretlama sajtnu káry, a pak vodsvištěl. Tak jsme to zalomili dom, měl sem z toho fůru dojmů a hlavně načató vanilku. Takže bacha na frajeřiny, když to čovek eště negóme.
 Zdar a sílu

---

poslední úprava 26.04.2000 / vytvořeno a optimalizováno pro Netscape Communicator 4.72 / 800x600 / CE1250
(c) 1998 - 2000 Bronislav MAREK
Náměty a připomínky můžete zasílat na marekb@hantec.cz