Libor Ševčík - Fógl
Ne všude se na Štědré den chálujó fišle. Angláni a Amerikáni futrujó fógle, nélepčí só krocmeni. Tak, kemo, našpicuj lepóchy a gómé, jak jsem jednó ufachčil pakec s krocmenem.
Ze startu pár správnéch rad:
Kemo, dé si majzla na krocmena v důchodu, které má flakse tvrdý jak glajze na pátým peróně. Nikdy nehaž machra, žes kópil krocmena jak hajtru! Budeš ho chálovat dýl jak hajtru a pošmákneš si na něm jak na bakelitu. Krocmen je old, když mu tahne 1. jár jeho hrabivýho lajfu a jeho kvicht nehází víc jak 4 kila. Tenhle fógl je nélepčí, když má kožku na vanilkách jak měkké polštář, ale jařinama unavené veterán pak má kůžu suchó, plnó rygólů, tvrdó jak griml a černó jak Izraeliti, který Mojžec 40 járů tahal po póšti.
Jednó jsem dostal fógla, vo kterým se hantýruje, že má sedmero masisko. Gómal jsem, že má aspoň dvacatero, páč štiplístek mně ho uznal jenom jako bágl. Byl to mamlas. Co jsem si to tehdy zatahl do kéru!
Šópl jsem ho na pekáč, zalil ho margarínem a pekl ve šporheltu 3 hodiny. Ze šporhelta jsem vytahl překližku. Nahulil jsem ho do kakáča z prádelky, nalil na to 5 litrů vasrůvky a mázl jsem do varu ho aji sebe. Když jsem totiž za hodinu do něho vtrukl vidličku, tak byla pali. To nebyl fógl, ale spíš krokóš. Richtig – po ňáké chvíle – asi o půl čtvrté morgen – nahodil červené přeliv, ale měl jsem fíling, že asi studem sám nad sebó. Tvrdé byl ale furt jak griml. Mázl jsem na to sodu, páč se hantýruje, že soda změkčí, a richtig – za 6 hodin se roztekl kakáč. Pak jsem ho okoštoval – šmakoval jak tépich. Mázl jsem ho na žehlicí fošnu a 5-ti kilovkó jsem ho chcel naklepat. Po 1.šupce fošna rupla, ale fógl zas nic. Měl jsem před auglama temno. Bóchal jsem ho tím větším kusancem fošny, ale nezměkl – místo teho se mu na flekách, kam jsem ho mázl udělaly mozole. Neměl žádný masisko, měl flakse a šlachy ufachčený v lasec. Kdybych měl v kéru švajc, tak bych toho fógla navalil na štýlko vod záclon a vopekl bych ho jak na rožňu. Morgen jsem vyrazil do haklu a nechal jsem ho furt vařit. Vomítka vopadla vlhkem, barva na futrách se hicem volópala, ale krocmen byl furt načisto v pohodě. Masisko mu nezměklo ani zvečera, lópal se jak piliny. Vo půlnoci jsem vytahl bíló glajchu. Rozpižlal jsem ho pilkó na železo a ve strojku rozemlel. Třikrát jsem musel pilasem brósit ostří. Krocmena mám furt. Nekazí se. ( Byl zkažené už zaživa ) Žvékal jsem ho 12 dní a mám z toho vymakaný kósací muskle. Beru si ho do kina a používám ho jako žviksnu. Nemá takový aróma, ale zato vydrží.
Takže kemo, bacha na krocny a krocmeny. Vydržijó všecko. No, a chvílu po tom jsem vyhópl z grupy kamošů zvířat..
poslední úprava 23.12.1999 / vytvořeno a optimalizováno pro Netscape Communicator 4.71 / 800x600 / CE1250
(c) 1998- 1999 Bronislav MAREK
Náměty a připomínky můžete zasílat na marekb@hantec.cz
