V šesté luně rokenrolu, bez járu 19 a
půl kila, moje baterky prvně blikly na Oskara. Přes kopírák, dva járy a dva metry curik, z máti vyhóp rósňák
bráška a v kirchu prča a lochec.
Mutra s fotýnkem mázli řepy do holpu s borcem v kolárku, a ten
nás v mešitě pocákal vasrůvkó, jak Žanek malýho kiloše z Jordánu. Do
gléta nameldovali mená dvó svatéch, co hafo jařin jedó rumunskem spářku, dvacátédeváté
centimetr šestýho metru.
Házet čučku na bednu ve vigvamu tehdá mohli akorát
borci za slanó kaluží. V domovině leda rádio a cajtunk
skvadry komárů, co ševelil vo Stalinově brázdě na flaksu v Práglu.
V tem šutru byla vysochaná i rolnice jak klepetem honí brko v rórách
novátora za ní. Jak mazal Stadtleben, vypad sem z bódy, a to frčeli harizony na
brouky co zongčily perné den se žlutó ponorkou.
Pak sem vypad i ze šrotiště, to sme hrabali honihárem máňu jak
hipíci. Potém sem dva járy na splav lukal brómové té u zelenéch gum, a přes
čáry se nabórala komplet waršawská grupa. Mezerovali enem olašští morgoši z
Rumánie. V pikách sem dál vegetil na sólovku, a vymastil kdejakou kocandu.
Žádná křeč, než se naštychovala borka s odlitkem. Razila do karfiólu klíny až
sem flignu sežral. Serpentýnama v tunelu mě vogrilovala. Jako férové borec,
zmáknu novodurové betlém, bůra + jedna, dva štoky, na
lontě v Čučkově. A potém už piluju glajze do háčku u Juldy Fuldy v
Blajkecu, kde sem klepal jako šalinář na Vé eN.
Semo-tamo mě fabála hnala aus z domášova, prvně na různo k
Azbukům, círka tři járy, taky na flák hantecu do jurty po Čingischánovi, a ve
šlusu sem čóhal u sfingy na Cheopse. Ufachčil sem terno a vybóchal betelné šupy.
V kempu sem v betli kropil hrobku, a v kopru uklohnil tři další
sviště. Vyklepanéma dolckama sem prolepil
fanglové koráb vod Bavořiště, 6 cilindrů, sedmikilový lajny, abych tam
alles kindoše nahňahňal, než to začlo být krén.
Na tuty kóřite ty storky jak baby najebaný do palice, nemaj šajn co s
rópama v řepě.
Moja pálená fošna, krom šropálů neprožívala žádné hák, enem
futrovala, glgala meltu, a jebala mě do
ucha, ale furt redy zobat moje vrany. Při
finiši mně k sódu mázla s podělávkou, abych balil kramle, vodlifroval
z kéru a cáloval vocasný.
V mlénici hnedka z kraju, mlynářka somrovala
eši čechruju bahno. Duju rovnó válku. Ta stará vražda, prošlá záruční lhůtó s angorákama
jak kráva v bahně zabředlá, esli i kýble dva? Já, že někdy ja. Jodovky jak
závodní šnek, nahodila zelené přeliv, a ječí, že su norek, krén otík, s
pubálama levingston, imrvére pali, a do kameňa mě zamachlovat.
Já štajf, sukuju
fest tuhy, aby v hóznách nebyl přeliv hnědé. Bobky byly, totáč sice pali,
ale v mlénici schnilá sajtna eště vod komančů, póvl na tyčku. Na finýto, „zacáluj velké kiloš“, sem kleknservis neprubnul. „Herr
je!“, bévalka ve vatě, zhrábla
majlant aloše, a já v depce.
Z fenstru aus rukavica méch kadlátek
neplachtila, ale sténě sem v těžkým ponoru zdvíhal krovky. Utyplovalo pár
metrů, zrovna pařím v paluši, když
natrtal kéma s babáčem, že máznem kiby. V mariáši kobra mistrovala, ale
vobtáhnout vo love, na to neměla grif. Klapem tedy provětrat kostru, hafo
ševelíme, a nasáčkujem se do kirchu. Vypařily sme lampu červa a klavírovaly kde
v Brnisku dáme další scuk.
Ve šlusu sem vtruknul za ní do Bástru, štykl vod
Prýglu kde vegetíme na čoklí biflu v chechtu už 19 jařin. Jako rasken
nebóchám, a jak kéma hodí drát, naklapem traťůvkó na frajplac pod lípu, do
čochu u Betálný zobky, co na zeď načmrndali Fanóše Kocourků s Rudýnkem.
Jak tak
voplodňujem róry, šlukujem, a taháme škopky, aufpasujem funglovky co lajfka vymákla,
a co je v gébišu. Prndáme taky vo zonkách co v zobce jódlovali borci
s klofnama. Hafo z téch chorošů déchá už v osadě havranů nebo
zagrébovalo do sna.
A jak raky sypó pinklovi fajrunt, kanagom lepička, a kysat..
Tak zdařec, než padne víko.
Slovníček:
Stalinova brázda na
flaksu = pomník na letenské pláni
v Praze ( už zbouraný ), Stadtleben = život ve městě
(německy ), Čučkov = Vidonín, Vé eN
= vysoké napětí, Herr je! = pane bože ( německy )
.
