Aleš "Agi" Bojanovský - Jak sem hópl na špek

 
 To bylo tak. Blížil se finiš tédna, pomalu se to sobotilo. No prostě byl čtvrtek. Na ten den se klepu jak malé kindoš na zmrzku. Proč ? Protože večer k nám do kéru vtrukne tchýňa a bere na sebe břemeno névětší - chystá se dávat majzla na naše dva malý kindoše, zatím co my zkušení choroši si dem hodit špíl do Slatiny na voliš. V hokně sem to zapíchl těsně po třetí, abych co nélíp lapl trajfa, keré hrne z Čáry 15.05. Dolítl sem na perón jak splašené čokl. Jen se za mnó zabóchly futra a už sme mazali do Žabin, tam já totiž déchám. Vytahuju z kapci klíče a už to rvu do zámku. Najednó se futra rozrazijó a už cétím, jak se mně na krku hópe malé Ondra a somruje, abysme se šli proluftovat s traktorem. Sundávám ho z krčálu a hóknu do kéru:
 "Zdar, kdy večer klapeme ?" V tom dorazí mamina a hlásí, že z teho asi nic nebude, protože chvilu před tim, než sem doklapal, hodili drát z hokny. Pré bude večer ňáká porada. Zbledl sem jak iglů a v budce už mně pomalu šróbovalo, neměl sem ani ánunk, co po mně asi chcó.
 "No, volal ňáké Tvůj šéf nebo co a máš dohrnót večer v sedum do Miki klabu, ale co po Tobě můžó chcet, to nehókl. " V tu ranu sem byl celé mimo, voliš pali a večer eště ta slezina s ňákó véškó z hokny asi z Práglu. Co po mně, kruci, mužó chcet ? Porát sem měl vrtáka v palici. Dyť do hokny klapu relativně přesně, ňáká ta vodchylka je přece v ókeju a průser sem už dlóho neufachčil . Nebo, že by to byla ňáká hoknová spářka ? No to asi ne, to su klidné,  tak co ?
 "Jo a ešče hlásili, že tam je rezervačka na nejma Tvýho šéfa a pré dyby hodil nekde brzdu, tak máš ňákó tu minutku vartovat, že na tuty doklape. "
 Už sem byl pomalu jak běloba a jako šnelcukem se hrnula ta sedmá. No nic, hodil sem do sebe ňákó chálku, protože sem gómal, že mně z haklu asi nic neprolepijó. Nahodil sem budnířa, aby probíhala teplotechna, protože aus byla surová kosa, do šrajtofle narval ňáký love a nakřivil sem to rovnó do Mikina. Přesně v sedum sem rozrazil futra a vtrukl dovnitř. Páč sem doma nechal čočmeny, tak sem brélil přes nikotinovó deku jak slepé vohař, esli nezgómnu nekde nákýho borca z haklu. Ale nikde nikdo. Po Cajzlech jako by se slehla hróda. Valil sem k pinglici a hodil hlášku, kde že pré si mám kydnót. Asi sem musel vypadat jak exot z baldachýna, protože když mně hókla do ovaru pro kolik borců to má bét, tak sem jen zablekotal, že to nekóřím, páč mně hodili drát.
 Kydnul sem si na sicnu a hodil sem čihačku na Cajzly. Furt nikde nikdo. No nic, pudu s pískem a hodím ještě jednó špíz přes celé plac, esi nesó nekde za eklem. Hodil sem voko a sténě nic. Kydnu curyk na svó sicnu, hóknu na pinglovó, že si zatím, než doklapó, máznu jedno Turecko.
 Najednó se rozrazijó futra do nich vpluje v novodurovým kožuchu moja stařka. Mám na ňu vypleščený augle a furt negómu, vo co de… Ešče si pro sebe hučím, tak to je pasovka, stařka v knajpě a za chvilu majó doklapat Cajzli, ale najednó mně to seplo a já pomale progómávám špicově vyfachčené tunel. Už je mně jasný, že sem hópl na betálně vymakanýho špek. Jak se stařka domákla, že je dnes voliš pali, tak gómala, jak by mně ufachčila překvápko a tak proto vygómala tu poradu s Cajzlama a za to jí ode mě patří přádné děkovanec a pukét růží, za keré sem v pohodě vysolil těžký love. No ale mezi nama, takovéch vymakanéch tunelů víc, no a to kuře s krevetama taky psalo…

---

poslední úprava 26.04.2000 / vytvořeno a optimalizováno pro Netscape Communicator 4.72 / 800x600 / CE1250
(c) 1998 - 2000 Bronislav MAREK
Náměty a připomínky můžete zasílat na marekb@hantec.cz